Kamarádky Drsňačky

 zpět
Současné dívky. Dívenky, co se zajímají. A vyznají se. Ve škole mají už od prvního stupně základní školy práci na počítači, jejich rodiče mají počítač dávno doma. Rády brouzdají po internetu. Nahlížejí do stránek svých oblíbených hvězd a ještě raději hrají počítačové hry.
 
Když Bára poprvé objevila Tomb Raider, spolu s obouma kamarádkama propadla hrdince Lara Croft. A tak ona ji začala v jejich očích představovat. ("Navíc tuhle postavu zbožňují kluci od nich ze třídy, takže to je docela dobrý, ne..") Všechny tři se začaly, aspoň přes internet zajímat o bojová umění. Nenechaly si ujít ani žádný "dobrý" film v kině. Tam mohly navíc chodit po škole s klukama. Naposledy je uchvátil Matrix a Keanu Reevse je teď jejich nejoblíbenější herec. Žádný jiný film se tomu zatím moc nevyrovnal, ale prozatím tvrdí, že mají rády akční sci-fi. A hodně o tom diskutujou s klukama. Nejlepší je bojovnice Trinitry a tou se stala v jejich partě Sylva. Je totiž nejzkušenější a má na to. Miládka je sice ještě malá, ale zase se dost snaží. Takže je to kámoška.
 
Jejich den. Nuda ve škole, teda kromě počítačů a tělocviku. Potom spousta volného času, který mohou věnovat svým zálibám. A kluci? Docela dobrý. Spolužáci jsou celkem fajn, ale teď by nechtěly trhat partu. Zatím se touží stát zpěvačkou, jako Britney Spears. Nebo herečkou, jako Calista Flockart. Povolání "počítačová hrdinka" bohužel neexistuje.
 
Ano, je to perverzní. Za pár let se z nich stanou modelky. Ženy budou obdivně vzhlížet k jejich tílkům a snažit se tak tak zalíbit společnosti.
 
Tyhle tři sochy vycházejí přímo z loňských Holčiček, v nihž jsem zpracovala téma současného kultu vychrtlosti. Z mrtvolně vychrtlých žen se těžiště přesunulo na pubertální děvčátka. V duchu přitažlivosti sexuální pasivity.
  
V hlavě mi pomalu ožívaly tři Dívky, které začínaly žít vlastním životem. A já dostala chuť tvořivě komunikovat jejich prostřednictvím. Na konci prázdnin se Děvčata opravdu do školy na AVU těšila. Líbilo se jim to. Dané téma pro tento rok znělo: Vyloupení Banky, nebo Hra. A Holkám bylo jasno. Staly se z nich Drsňačky, které zkoušejí kam až lze v jejich hrách zajít. Třeba k vyloupení banky.
 
Nechtěla jsem příliš odkazovat danému tématu. Spíš jsem jej chtěla uchopit a už nechat na Dívkách, co ony na to. V jejich drsných pozách vznikl kontrast jemných a dětsky naivních prvků s efektními, drsně filmovými. Jak to k těm dívkám vlastně moc nesedí. Mají sice nacvičené pozy z oblíbených filmů, ale ještě si musí povytáhnout kalhotky, zkontrolovat nalepené nehtíky a koukat, kde co lítá.
 
Začala jsem vnímat svět okolo skrz optiku mých dívek. Pozorovala je na ulicích, v tramvajích, před školou. Poslouchala jejich rozhovory a četla časopisy Dívka a Bravo Girl. Navštívila kroužek, kde dívky "mojí věkové hranice" cvičily v bílých trikotech na hodinách tance.
 
Výška figurek je zvolena z důvodu snadné uchopitelnosti. Aby si je kdokoli mohl vzít sebou kamkoli se mu zachce. Aby objekt byl stejně přístupný jako obrázky v časopisech a televizi. Forma modelace je civilní, jako prosté konstatování.
  
Neřeším takový problém jako Jake a Dinos Chapmanové ve svých hezkých geneticky zmutovaných dívkách. Snad jen pro zmínku bych mohla připomenout první hyperrealistické sochy pop artu sedmdesátých let John de Andrey, nebo Duane Hansona .V devadesátých letech pak Charles Ray, Ron Mueck, Abigail Lane. Výstava Sensations. Gavin Turk svou sochou Pop na výstavě Sensations představuje muže v pozici tasícího zbraň. K němu by mohly Dívky vzhlížet jako ke staršímu zkušenějšímu kamarádovi na něhož zatím fakt nemají.
 
Ideál v mediích.
 

 

 zpět