|
Jiří
David 2 Tady jde o drobný vtip vůči osobě Jiřího Davida. Paradoxní jsou situace, v nichž se socha může vyskytovat. To, že je socha uklizená ve skladu v budově AVU a zaházená materiálem, je normální. Jak se náhle promění vnímání, když socha představuje Jiřího Davida. Stejně tak zapůsobí umístění na určitých specifických místech.V nich přímo počítám s takovým dosahem. Například kancelář rektora školy, místo u stolu se studenty a jejich vedoucím pedagogem v různých atelierech, atd., nebo zastoupení na výstavě pořádané AVU v prestižních galeriích. A nakonec místo vedle pohovky u televize rodiny Doubkovy. Oba koncepty jsou o proměně vnímání, za změny okolností. Počítám s osobními zážitky každého, kdo sledoval dění na půdě AVU v minulých letech. Ze stejně osobních podnětů vznikl můj projekt. Takový po-příspěvek do diskusí, které tehdy zachvátily školu. Místo, abych vystoupila na veřejných zasedáních, ponechala jsem si možnost tiše celý rok pracovat v klidu školního atelieru a přispět tak svým vlastním způsobem. Připravila jsem si vlastně osobní socio-psychologickou celoroční "hru". Způsob kladení a obsah otázek a připomínek, které jsem dostávala během práce od ostatních spolužáků i pedagogů, stejně jako reakce ostatních na setkání se skutečným Jiřím Davidem v budově školy, to všechno jsem registrovala, v duchu třídila a ukládala. Jako bych čistě pro sebe zaznamenávala přehled názorů a povah. Zajímavé bylo, že původní myšlenka konceptu byla jednoduchá a prostá. O to přirozeněji, na ni mohly navazovat její vlastní další možnosti. Během celého roku přicházely zrovna tehdy, kdy k tomu zřejmě měly přirozeně nejlepší podmínky. Protože jim nepředcházela žádná kalkulace ani vypočítávání, mohu si teď jejich dosahy o to víc vychutnat. Dospěla jsem k uvědomění si nechuti nechávat se svazovat předsudky v pohledu na tvorbu. Schválně jsem formální stránku letošní práce stáhla na minimum a s radostí sledovala jak se vzhledem k ní rozrůstala a větvila stránka obsahová. Stejně, jako jsem si užívala příjemnou práci s voskem, tak jsem podporovala a zapojovala se do diskusí, probíhajících mezi studenty. Ti se scházeli v různé sestavě pokaždé, když Jiří David dorazil na sezení. V rozhovorech s ním i o něm, které mezi sebou vedli lidé ve škole, nepadlo téměř ani slovo, týkající se loňských emocí. To bylo záměrem, který vyplynul sám od sebe, a přála jsem si jej spíš, než bych s ním počítala. Celý rok jsem v klidu pracovala na bustě a rukou podle modelu. Z části podle fotografií, neboť jsem nemohla po "svém modelu" chtít, aby chodil tak často jak bylo potřeba. Zajímavé pro mě byly rozdíly práce o samotě s fotkama a práce v diskutujícím kolektivu v čele s Jiřím Davidem.
Řada nápadů, vztahujících se k odstavci "2" zůstala nerealizována. Bylo
jich hodně a někdy byly dost bizardní. Důležitý ale pro ně byl fakt, že
vznikly, ať už napadly mě, nebo někoho z přítomných diskusím : -Figura Jiřího Davida oblečena do svlékatelného taláru rektora AVU. -Umístění figury Jiřího Davida namísto sochy sv. Jiří naproti vchodu do budovy AVU. -Zhotovení celého pedagogického sboru AVU. S tím, že jednotlivé figury se dají podle chuti sestavovat a odnášet. Zvolený materiál nezakryté části těla-vosk správně odkazuje k muzeu voskových figurín. Koresponduje se zvoleným konceptem pro umístění na klauzurách: viz "Koncept 1". Jiří David je v prostorách budovy AVU umístěn- zakonzervován jako v muzeu. V muzeu tamního působení v minulých letech. Dokonce použitá židle je ta na niž sedával ve svém ateliéru na schůzkách se studenty.
Dodatek ke Konceptu 2 : |
zpět |
| zpět |